4.18 O co jde u zázraků, magie a okultismu?
Někdy Bůh koná zázraky. Jsou to jevy, které překračují přírodní zákony. V takových případech jde o přímý Boží zásah, ačkoli přírodní zákony stále platí. Věda proto nemůže zázraky vysvětlit, jsou doslova „nad přírodou“, nadpřirozené.
Nevíme přesně, proč Bůh někdy činí zázraky, a někdy ne. Zázrak sice nemůžeš způsobit sám, ale můžeš o něj prosit. Neexistuje nic takového jako „bílá“ nebo „dobrá“ magie. Okultní praktiky a magie protiřečí Boží lásce a jsou lidem nebezpečné.
Jak máme posilovat svou synovskou důvěru?
Synovská důvěra prochází zkouškou, když si myslíme, že jsme nebyli vyslyšeni. Musíme se ptát, zda Bůh je pro nás Otec, jehož vůli se snažíme plnit, nebo pouhý prostředek k dosažení toho, co chceme. Spojí-li se naše modlitba s modlitbou Ježíšovou, víme, že on nám dá mnohem víc než ten či onen dar: dostáváme Ducha Svatého, který proměňuje naše srdce. [KKKC 575]
A co když modlitba nepomáhá?
Modlitba nepředpokládá prvoplánový úspěch, nýbrž Boží vůli a blízkost. Právě ve zdánlivém Božím mlčení se otvírá pozvání k dalšímu kroku – k naprostému sebeodevzdání, k bezmezné víře, k nekonečnému očekávání. Ten, kdo se modlí, musí ponechat Bohu naprostou svobodu, aby promlouval, kdy bude chtít, aby splnil, co bude chtít, a aby se daroval, jak bude chtít.
Často vytýkáme: Modlil jsem se – a nic se nestalo. Možná se nemodlíme dost intenzivně. Jednou se svatý farář arský zeptal svého spolubratra, který si mu stěžoval na neúspěch: „Modlil ses, vzdychal jsi ... ale postil ses také a bděl jsi?“ Také můžeme prosit Boha o věci, které neprospívají ani nám, ani našim bližním. Svatá Terezie z Avily kdysi prohlásila: „Nepros o lehčí břemena, ale o silnější záda!“ [Youcat 507]
Co znamená přikázání „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne“?
Toto přikázání zakazuje:
- mnohobožství a modloslužbu, která zbožšťuje tvora, moc, peníze, dokonce i ďábla;
- pověru, jež je odvrácením se od úcty, která se má vzdávat pravému Bohu, a projevuje se také různými formami věštění, magie, čarodějnictví a spiritismu;
- bezbožnost, která se projevuje pokoušením Boha slovy nebo skutky; svatokrádeží, která znesvěcuje osoby nebo posvátné věci, především eucharistii; svatokupectvím (simonií), které chce kupovat nebo prodávat duchovní hodnoty;
- ateismus, který odmítá existenci Boha, často na základě falešného pojetí lidské nezávislosti;
- agnosticismus, který popírá možnost poznání Boha a který zahrnuje lhostejnost a praktický ateismus.
[Youcat 355]
Je ezoterika slučitelná s křesťanskou vírou?
Ezoterika pomíjí Boha, takže nemůže být slučitelná s křesťanskou vírou. Bůh je osobní bytost. Je láska a původ veškerého života, a ne pouhá studená kosmická energie. Člověk je bytost Bohem chtěná a stvořená, avšak sám není stvoření božské, nýbrž hříchem zraněné, ohrožované smrtí, a tedy nutně potřebující spásu. Zatímco ezoterici většinou zastávají názor, že člověk dokáže spasit sebe sama, křesťané věří, že je zachrání jedině Ježíš Kristus a Boží milost. Ani příroda či kosmos nejsou Bohem (panteismus). Stvořitel je nekonečně větší než jeho stvoření a zcela odlišný od čehokoliv, co stvořil.
Mnozí se dnes ze zdravotních důvodů věnují józe, účastní se meditačních kurzů (meditace), aby se dokázali ztišit a soustředit. Tyto techniky však nemusí být zcela neškodné. Někdy bývají prostředkem šíření ezoteriky, která je křesťanství naprosto cizí. Křesťan nemůže sdílet iracionální pohled ezoteriky na svět, v němž se věří na kouzla a „zasvěceným“ se dostává tajného vědění, které zůstává běžným lidem uzavřeno. Už ve starém Izraeli byla potírána víra v modly a duchy okolních národů. Jenom Hospodin je Pán; není boha kromě něho. Také neexistují žádné (kouzelné) techniky, pomocí kterých by bylo možno spoutat „božské síly“ a vnutit svá přání vesmíru ve snaze spasit sebe sama. Mnohé z ezoteriky je z křesťanského hlediska pověrou či okultismem. [Youcat 356]
V konventu sv. Damiána uplatňovala sv. Klára z Assisi v hrdinské míře ctnosti, kterými by se měl vyznačovat každý křesťan: pokoru, ducha zbožnosti a pokání, dobročinnou lásku. Její víra ve skutečnou přítomnost eucharistie byla tak obrovská, že došlo ke dvěma zázrakům. Pouze s nejsvětější svátostí v monstranci přiměla k ústupu saracénské vojáky, kteří chtěli napadnout konvent sv. Damiána a zpustošit město Assisi. Světci jsou těmi, kdo mění svět k lepšímu, natrvalo jej přeměňují a vnášejí do něj energii, kterou může vzbudit jedině láska inspirovaná evangeliem. Svatí jsou velkými dobrodinci lidstva! (Papež Benedikt XVI., katecheze na generální audienci, 15. září 2010)
