1.35 Jestliže je Bůh všemohoucí, proč dochází ke katastrofám? Proč existuje zlo?
Je velký rozdíl mezi zlem, které zapříčiňuje člověk, a skutečnostmi, jako jsou třeba přírodní katastrofy. Člověk od Boha obdržel svobodnou vůli, a může se tedy rozhodovat dobře i špatně. Kdyby Bůh zasahoval, znamenalo by to, že nejsme svobodní.
Proč existují přírodní katastrofy a proč Bůh nezakročí, aby zastavil to hrozné zlo páchané lidmi, zůstává tajemstvím. Nikdy to ale není trest od Boha, který je plný lásky. Bůh soucítí se všemi, kdo trpí, a inspiruje lidi k pomoci ostatním. Když s ním spolupracujeme, zlo nemůže mít nikdy poslední slovo.
Jestliže Bůh všecko ví a všecko může, proč nezabrání zlu?
„Bůh připouští zlo pouze proto, aby z něj dal vzniknout něčemu lepšímu“ (sv. Tomáš Akvinský).
Zlo ve světě je temné a bolestné tajemství. Vždyť i ukřižovaný Pán volal ke svému Otci: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46). Mnohé z této skutečnosti je nepochopitelné. Jedno však přece jen víme s jistotou: Bůh je stoprocentně dobrý. Nikdy nemůže být původcem něčeho zlého. Bůh stvořil dobrý svět, avšak ten ještě nedošel svého naplnění. Přes prudké pády a bolestné procesy směřuje ke svému definitivnímu naplnění. Tak si můžeme lépe srovnat to, co církev nazývá fyzickým zlem, např. vrozené postižení nebo živelnou katastrofu, s tím, čemu říká morální zlo, které se objevuje ve světě následkem zneužití svobody. „Peklo na zemi“ – dětští vojáci, sebevražedné atentáty, koncentrační tábory – to všechno je nejvíce dílem lidí. Rozhodující otázka proto nezní: „Jak je možné věřit v dobrého Boha, když je tolik zla?“ – ale: „Jak by mohl člověk se srdcem a rozumem v těle snášet život na tomto světě, kdyby Bůh nebyl?“ Smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám ukazuje: zlo nemělo první slovo a nebude mít ani poslední. Z nejhoršího zla dal Bůh vyrůst absolutnímu dobru. Věříme, že Bůh v den soudu učiní přítrž veškerému bezpráví. V životě budoucího věku už zlo nebude mít místo a přestane veškeré utrpení. [Youcat 51]
Jistě je správné nazývat Boha všemohoucím, neboť nemůže ani zemřít, ani chybovat. Je nazýván všemohoucím proto, že dělá to, co si přeje, a ne proto, že by trpěl něco, co si nepřeje. [Sv. Augustin, O obci Boží, kniha 5, kap. 10 (ML 41, 152)]
