2.42 Jakou roli sehrála církev v osvícenství?
Rozvoj vědy vedl v 18. století ke zpochybňování víry. Osvícenští myslitelé pokládali za pravdivé jen ta tvrzení, která mohla být racionálně dokázána.
Ve filozofii dostal hlavní slovo racionalismus, jenž se soustředil na lidské myšlení a radikálně odmítl všechno, co přesahuje lidský rozum – tedy i víru a obsah zjevení (to, co Bůh o sobě zjevil člověku). V jistých ohledech mělo pozitivní vliv na církev i toto období. Některé myšlenky osvícenství vedly k hlubšímu promýšlení náboženské svobody. Ve stejnou dobu se však odehrávaly hrůzy Francouzské revoluce, která byla také založena na myšlenkách osvícenství.
Jsme tvorové, a tudíž závislí na Stvořiteli. V době osvícenství měl zejména ateismus za to, že jde o závislost, od níž je třeba se osvobodit. Tato závislost by však byla fatální pouze v případě, že by tento Bůh Stvořitel byl tyranem, a nikoli dobrým Bytím, kdyby tedy byl stejný, jako jsou lidští tyrani. Jestliže nás však Stvořitel miluje a naše závislost je existencí v prostoru jeho lásky, pak je v takovém případě závislost svobodou. (Papež Benedikt XVI., promluva k římským seminaristům, 20. února 2009)
