4.41 Půjde člověk do pekla, když se sám zabije?
Je velmi smutné, když se někdo cítí puzen ke krajnímu činu zoufalství, k sebevraždě. Ukončit svůj život je špatné. Avšak jen Bůh zná ty nejhlubší důvody, které někoho dovedou k tomuto činu. Téměř ve všech případech je zřejmé, že daná osoba nenese za svůj čin plnou odpovědnost.
Bůh tohoto člověka i přes takový strašný čin zoufalství nepřestává milovat. Vždy můžeme bezvýhradně důvěřovat v Boží lásku a milosrdenství a v modlitbě Boha prosit, aby člověku, který si vzal život, připravil místo v nebi. Také je velmi důležité být oporou lidem, kteří přemýšlí o sebevraždě, a pomoct jim, aby si uvědomili hodnotu života a chránili si ho.
Pokud se Vy nebo někdo Vám známý s podobnou situací potýkáte, vyhledejte odbornou pomoc.
Co páté přikázání zakazuje?
Páté přikázání zakazuje jako těžce odporující mravnímu zákonu:
- přímé a úmyslné zabití člověka, i spolupráci na něm;
- přímý potrat, chtěný jako cíl nebo prostředek, a také spolupráci na něm, pod trestem exkomunikace: protože lidská bytost musí být absolutním způsobem respektována a chráněna ve své integritě již od svého početí;
- přímou eutanazii, která je ukončením života osob postižených, nemocných nebo už blízkých smrti, aktivním zákrokem nebo opomenutím povinné pomoci;
- sebevraždu i úmyslnou spolupráci na ní, neboť těžce uráží spravedlivou lásku k Bohu, sobě a bližnímu: odpovědnost sebevraha může být zvětšena, je-li sebevražda spojena s pohoršením, anebo zmenšena vlivem výjimečných psychických poruch nebo nadměrného strachu. [KKKC 470]
Jaké zákroky nejsou přípustné z důvodu zákazu zabíjet?
Nepřípustná je vražda a pomoc při vraždě. Zakázán je potrat nenarozeného dítěte od okamžiku početí. Zakázaná je sebevražda a sebepoškozování. Dále je zakázaná eutanázie, tedy zabíjení postižených, nemocných a umírajících lidí.
Dnes je zákaz zabíjet často obcházen zdánlivě humánními argumenty. Avšak ani eutanázie, ani potrat nepatří k humánním řešením životních problémů a utrpení. Ten, kdo se aktivně účastní potratu se sám tímto činem vyloučí ze společenství církve. I všechny ostatní činy proti posvátnosti života jsou závažným proviněním. Pokud však spáchá sebevraždu psychicky narušený člověk, jeho zodpovědnost za tento čin bývá mnohdy snížená a často se mu nedá vůbec přičítat. [Youcat 379]
Kolik jen existuje smutných lidí bez naděje! Pomyslete na četnou mládež, která po mnohých zkušenostech nenachází smysl života a hledá řešení v sebevraždě. Víte, kolik sebevražd dnes ve světě páchají mladí lidé? Je to vysoké číslo. Proč? Nemají naději. Zkusili spoustu věcí a společnost, která je krutá – krutá! –, nemůže dát žádnou naději. A naděje je jako milost. Nelze ji koupit, je Božím darem. (Papež František, promluva, 17. června 2013)
