DeoQuest and TweetignwithGOD

 

All Questions
prev
Předchozí:3.21 Která místa jsou v kostele nejdůležitější?
next
Následující:3.23 Jak vznikly kostely?

3.22 Co je křtitelnice? Proč jsou v kostele sochy?

Uvnitř kostela

U křtitelnice začíná nový život v Kristu. Uchovává se zde voda určená ke křtu. Sochy v chrámech nám pomáhají přemýšlet o svatých. Věřící mohou žádat svaté (ne sochy!), aby se k nim připojili v modlitbě k Bohu. Všichni tito svatí jsou Bohu v nebi blízko.

V některých zemích je rozšířený zvyk zapalovat svíce u sochy či obrazu Panny Marie nebo svatých. Když zapálíš svíčku u některé ze soch, tato svíce reprezentuje modlitby, které pokračují i po tvém odchodu z kostela. Svatý se za tebe bude přimlouvat.

Křtitelnice je místo, kde je člověk pokřtěný & stává se křesťanem. Sochy & obrazy nám pomáhají prosit svaté, aby se s námi & za nás modlili.
Moudrost církve

Proč Starý zákon zakazuje zobrazování Boha a proč křesťané tento zákaz nedodržují?

Aby byla chráněna Boží tajemství a aby se věřící Izrael distancoval od pohanských kultovních obrazů, přikazovalo první přikázání: „Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí“ (Ex 20,4). Protože Bůh sám přijal v Ježíši Kristu lidskou podobu, byl zákaz obrazů v křesťanství zrušen. V pravoslavné církvi jsou ikony uctívány jako posvátné.

Ve Starém zákoně toto přikázání zakazuje zobrazovat absolutně transcendentního Boha. Nadále žije dál v židovství a v islámu, kde pořád platí zákaz zobrazovat Boha. Avšak od vtělení Božího Syna je křesťanské uctívání obrazů ospravedlněno (jak prohlašuje 2. nicejský koncil v roce 787), protože se zakládá na tajemství Božího Syna, který se stal člověkem a v němž se transcendentní Bůh stal viditelným: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14,9). Křesťané se neklanějí obrazům, ale vzdávají úctu tomu, koho obraz představuje: Kristu, Panně Marii, andělům a svatým.  [Youcat 358]

Co k tomu říkají papežové

Když se v myšlenkách ohlížím za dlouhou cestou svého života, vzpomínám na to, jak mě okolí, farnost a rodina přivedli ke křtitelnici wadowického kostela, kde se mi 20. června 1920 dostalo milosti stát se Božím dítětem a víry v mého Vykupitele. Tuto křtitelnici jsem slavnostně políbil již v roce milénia pokřtění Polska, když jsem byl krakovským arcibiskupem. Dnes ji chci políbit znovu jako papež, nástupce svatého Petra. Chci upřít svůj zrak na Matku ustavičné pomoci zachycenou na obraze ve Wadowicích. (Papež Jan Pavel II., promluva ve Wadowicích, 7. června 1979]