3.20 Proč je kostel dům Boží?
Ježíš často chodil v Jeruzalémě do chrámu. Už jako dvanáctiletý ho považoval za dům Boha, svého Otce (Lk 2,49) Lk 2,49: Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ . Kostel má být místem modlitby, ať již osobní, nebo modlitby ve společenství. V katolickém kostele je Ježíš přítomný výjimečným způsobem, totiž vlastním tělem ve svatostánku.
Modlit se můžeš samozřejmě i mimo kostel, ale tento prostor může tvůj vztah k Bohu umocnit, může mu pomoct. Proto jsou kostely před zahájením užívání biskupem vysvěceny, aby se staly prostorem setkávání Boha a jeho lidu.
Potřebuje církev místa pro slavení liturgie?
Uctívání Boha Nové smlouvy „v duchu a pravdě“ (Jan 4,24) není vázáno na žádné výlučné místo, protože Kristus je pravý Boží chrám, skrze kterého se také křesťané a celá církev stávají působením Ducha Svatého chrámem živého Boha. Nicméně Boží lid v pozemských poměrech potřebuje místa, kde by se společenství mohlo shromažďovat ke slavení liturgie. [KKKC 244]
Co jsou to posvátné budovy?
Jsou to Boží domy, které jsou symbolem církve žijící v tom místě a také nebeského příbytku. Jsou to místa modlitby, v nichž církev především slaví eucharistii a klaní se Kristu, skutečně přítomnému ve svatostánku. [KKKC 245]
Co je to dům Boží?
Boží dům je jak symbolem křesťanského společenství lidí v konkrétním místě, tak i nebeských příbytků, které Bůh přichystal pro každého z nás. V Božím domě se lidé scházejí, aby se modlili společně nebo o samotě a aby slavili svátosti, především eucharistii.
„Tady to voní po nebi.“ – „Tady člověk uctivě ztichne.“ Některé kostely nás doslova uchvátí hutnou atmosférou modlitby. Cítíme, že Bůh je tu přítomný. Krása kostelů nám připomíná krásu, lásku a velikost Boha. Kostely nejsou pouze kamennými vyslanci víry, nýbrž jsou to Boží příbytky, protože Kristova přítomnost v eucharistii je tu pravdivá a reálná. [Youcat 190]
Pod klenbou této historické katedrály, která svědčí o nekončícím dialogu, jejž si Bůh přeje vést se všemi muži a ženami, popisují slova žalmisty pocit naplňující naše duše tak přesně, jak bychom se to ani neodvážili představit: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: do domu Hospodinova půjdeme.“ (Žl 121,1). Opravdu se radujeme, že vstupujeme do domu Hospodinova, neboť, jak nás učí církevní otcové, tento dům není ničím jiným než hmatatelným symbolem nebeského Jeruzaléma, který k nám sestupuje (Zj 21,2), aby nám nabídl to nejkrásnější ze všech míst. „Jestliže tam pobýváme,“ píše svatý Hilarius z Poitiers, „jsme spoluobčany svatých a členy domácnosti Boží, neboť to je dům Boží.“ (Papež Benedikt XVI., homilie během modlitby nešpor v Notre-Dame v Paříži, 12. září 2008)
