All Questions
prev
Předchozí:4.8 Jaký je vztah mezi vírou a skutky?
next
Následující:4.10 Proč jsou někteří křesťané pokrytci a porušují Boží zákony?

4.9 Je Desatero přikázání stále důležité?

Žít jako křesťan

Desatero obsahuje velmi obecná pravidla jednání, s nimiž může souhlasit většina lidí, zvláště s posledními sedmi přikázáními. První tři přikázání se týkají tvého vztahu s Bohem, čtvrté až desáté se týká tvého vztahu k ostatním lidem.

Desatero přikázání je tu proto, aby ti pomohlo žít opravdově lidsky, abys neztratil/a ze zřetele, kým doopravdy jsi. Také ti pomáhá zůstávat blízko Bohu, který tě stvořil. V aplikaci #TwGOD najdeš Desatero přikázání, a to v sekci obsahující základní formulace katolické víry (katolické modlitby).

Desatero přikázání nás učí, jak milovat Boha & bližního ochotným nabízením něčeho ze sebe druhým.
Moudrost církve

Jak zní „desatero Božích přikázání“?

Text Desatera je uveden Exodu 20,2–17 a druhá verze je Deuteronomiu 5,6–21. V církvi je používána katechetická formulace:

1. Já jsem Pán, tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého a matku svou.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nepožádáš statku bližního svého.

[Youcat 349]

„Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“

Mladíkovi, který se na Ježíše obrací s touto otázkou, Ježíš odpovídá: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“, a potom dodává: „Pak přijď a následuj mě“ (Mt 19,16–21). Následování Ježíše zahrnuje zachovávání přikázání. Zákon není zrušen, ale člověk je vyzýván, aby ho znovu našel v osobě božského Mistra, který je jeho dokonalým uskutečněním, zjevuje jeho plný význam a dosvědčuje jeho trvalou platnost. [KKKC 434]

DZakazuje Boží přikázání: „Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi...“ (Ex 20,4) uctívání obrazů?

Ve Starém zákoně toto přikázání zakazuje zobrazovat absolutně transcendentního Boha. Avšak od vtělení Božího Syna je křesťanské uctívání obrazů ospravedlněno (jak prohlašuje 2. nicejský koncil v roce 787), protože se zakládá na tajemství Božího Syna, který se stal člověkem a v němž se transcendentní Bůh stal viditelným. Nejde o klanění obrazu, ale vzdává se úcta tomu, koho obraz představuje: Kristu, Panně Marii, andělům a svatým. [KKKC 446]

Co páté přikázání zakazuje?

Páté přikázání zakazuje jako těžce odporující mravnímu zákonu:

  • přímé a úmyslné zabití  člověka, i spolupráci na něm;
  • přímý potrat, chtěný jako cíl nebo prostředek, a také spolupráci na něm, pod trestem exkomunikace: protože lidská bytost musí být absolutním způsobem respektována a chráněna ve své integritě již od svého početí;
  • přímou eutanazii, která je ukončením života osob postižených, nemocných nebo už blízkých smrti, aktivním zákrokem nebo opomenutím povinné pomoci;
  • sebevraždu  i úmyslnou spolupráci na ní, neboť těžce uráží spravedlivou lásku k Bohu, sobě a bližnímu: odpovědnost sebevraha může být zvětšena, je-li sebevražda spojena s pohoršením, anebo zmenšena vlivem výjimečných psychických poruch nebo nadměrného strachu.

[KKKC 470]

Proč šesté přikázání, ačkoli říká „nesesmilníš“, zakazuje všechny hříchy proti čistotě?

Ačkoli v biblickém textu Desatera stojí „nezcizoložíš“ (Ex 20,14), tradice církve se řídí celkem mravního učení Starého a Nového zákona a šesté přikázání je pro ni souhrnem zakazujícím všechny hříchy proti čistotě. [KKKC 493]

Proč Desatero tvoří organickou jednotu?

Deset přikázání tvoří organický a nedělitelný celek, protože každé přikázání odkazuje na další přikázání a na celé Desatero. Nelze si libovolně vybírat pouze některá. Ten, kdo se proviní proti jednomu z nich, prohřeší se proti celému Zákonu

Zvláštností Desatera je, že zahrnuje celý lidský život. My lidé jsme totiž odkázáni jak na Boha (přikázání 1–3) tak i na své bližní (přikázání 4–10). Jsme bytostmi jak náboženskými, tak i sociálními. [Youcat 350]

Je ateismus vždycky hřích proti prvnímu přikázání?

Ateismus není hříchem tehdy, když se člověk nedověděl nic o Bohu nebo když zvažoval otázku Boha ve svém svědomí a nemohl přijmout víru. [2127–2128]

Hranice mezi tím, kdy člověk nemůže věřit, a mezi tím, kdy nechce věřit, je nejasná. Postoj, který odkládá víru jako nedůležitou věc, aniž by ji blíže přezkoumal, bývá často horší než uvážený ateismus. [Youcat 357]

Proč Starý zákon zakazuje zobrazování Boha a proč křesťané tento zákaz nedodržují?

Aby byla chráněna Boží tajemství a aby se věřící Izrael distancoval od pohanských kultovních obrazů, přikazovalo první přikázání: „Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí“ (Ex 20,4). Protože Bůh sám přijal v Ježíši Kristu lidskou podobu, byl zákaz obrazů v křesťanství zrušen. V pravoslavné církvi jsou ikony uctívány jako posvátné.

Ve Starém zákoně toto přikázání zakazuje zobrazovat absolutně transcendentního Boha. Nadále žije dál v židovství a v islámu, kde pořád platí zákaz zobrazovat Boha. Avšak od vtělení Božího Syna je křesťanské uctívání obrazů ospravedlněno (jak prohlašuje 2. nicejský koncil v roce 787), protože se zakládá na tajemství Božího Syna, který se stal člověkem a v němž se transcendentní Bůh stal viditelným: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14,9). Křesťané se neklanějí obrazům, ale vzdávají úctu tomu, koho obraz představuje: Kristu, Panně Marii, andělům a svatým. [Youcat 358]

Proč křesťané nahradili sobotu nedělí?

Křesťané nahradili slavení soboty slavením neděle, protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých právě nedělního rána. Pro křesťany se tak neděle stala prvním ze všech dní: „dnem Páně“.

Křesťanská neděle má tři podstatné prvky: 1. Připomíná stvoření světa a zprostředkovává slávu Boží dobroty. 2. Připomíná den, kdy byl svět obnoven v Ježíši Kristu. Tak to vyjadřuje modlitba z velikonoční vigilie: „Bože, tys nás nejen stvořil, ale když jsme zhřešili, také jsi nás vykoupil.“ 3. Na neděli se přesouvá i motiv odpočinku, a to nejen proto, aby člověk odpočinul od své práce, ale také proto, aby neděle byla předobrazem věčného odpočinutí člověka v Bohu. [Youcat 364]

Jakým způsobem křesťané proměňují neděli v „den Páně“?

Katolický křesťan slaví v neděli (nebo v předvečer neděle) mši svatou. V neděli nevykonává práci, která by mu bránila uctívat Boha, narušovala by sváteční charakter tohoto dne a narušila by jeho radost, klid a odpočinek.

Protože neděle je dnem slavení velikonočního tajemství, scházejí se křesťané už od nejstarších dob v tento den k oslavě smrti a zmrtvýchvstání svého Vykupitele, aby mu  projevovali svou vděčnost a znovu se sjednotili jak s ním, tak s ostatními členy církve. Proto je důležité pro každého katolického křesťana, aby „světil“ neděli i ostatní zasvěcené církevní svátky. V rámci nedělního klidu jsou dovoleny pouze naléhavé rodinné povinnosti a důležité společenské úkoly. Protože účast na nedělní bohoslužbě je zcela zásadní pro život křesťana, církev prohlašuje nepřítomnost na nedělní mši, vyjma závažných důvodů, za závažný hřích. [Youcat 365]

Co k tomu říkají papežové

Není tedy divu, že Boží smlouva s jeho lidem je tak pevně svázána s perspektivou života, a to i v jeho tělesném rozměru… V sázce je blaho našeho současného i budoucího světa a zachování celého lidského rodu. Nemůže přece existovat autentický a plný život, jestliže se sám odděluje od dobra; dobro totiž samo ze své vlastní podstaty vyžaduje Boží přikázání, které je „zákon života“ (Sir 17,9). (Papež Jan Pavel II., Evangelium Vitae [Radostná zvěst o životě], encyklika o životě, který je nedotknutelné dobro, čl. 48, 25. března 1995)