DeoQuest and TweetignwithGOD

 

All Questions
prev
Předchozí:3.36 Jaké jsou účinky křtu?
next
Následující:3.38 Proč se mám zpovídat knězi, a ne pouze Bohu?

3.37 Sestupuje na nás Duch Svatý při biřmování podruhé?

Svátosti

V momentu křtu se člověk „narodí“ jako křesťan. Okamžitě přijme Ducha Svatého. Člověk, který byl pokřtěný jako dítě, před přijetím biřmování obnovuje sliby, které za něj při křtu složili jeho rodiče a kmotři.

Ten, kdo vstupuje do církve jako dospělý, přijímá obvykle biřmování hned po křtu. Svátost biřmování upevňuje a potvrzuje přítomnost Ducha Svatého.

Biřmování v člověku upevňuje dar Ducha Svatého přijatý ve křtu. V užším spojení s církví biřmovaný katolík svědčí o Boží lásce.
Moudrost církve

Proč se tato svátost nazývá pomazání nebo biřmování?

Nazývá se pomazání (ve východních církvích pomazání svatým myronem), protože pomazání je podstatným obřadem této svátosti. Nazývá se biřmování (z „confirmatio“ – utvrzení), protože stvrzuje a posiluje křestní milost. [KKKC 266]

Co je podstatným obřadem biřmování?

Podstatným obřadem biřmování je pomazání posvátným křižmem (olej smísený s balzámem, posvěcený biskupem) doprovázené vkládáním ruky přisluhovatele, který pronáší příslušná svátostná slova. Na Západě se toto pomazání dělá na čele pokřtěného se slovy: „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“. Ve východních církvích byzantského obřadu se pomazání provádí i na dalších částech těla se slovy: „Pečeť daru Ducha Svatého“.[KKKC 267]

Co je to biřmování?

Biřmování je svátost, která dovršuje křest a ve které jsme zahrnováni dary Ducha Svatého. Ten, kdo se svobodně rozhodne žít životem Božího dítěte a kdo požádá o Ducha Svatého skrze vkládání rukou a pomazání křížem, dostane sílu stát se slovem i skutkem svědkem Boží lásky. Stává se tak plnohodnotným a zodpovědným členem katolické církve.

Než trenér pošle hráče na fotbalové hřiště, položí mu ruku na rameno a udělí mu poslední pokyny. Obdobně lze chápat i biřmování. Jsou na nás vloženy ruce. Vstupujeme na herní plochu života. Skrze Ducha Svatého poznáváme, co máme dělat. Vlévá nám svou motivaci až po konečky prstů. Jeho poslání nám zaznívá v uších. Vnímáme jeho pomoc. Nechceme zklamat jeho důvěru a chceme vést hru k vítězství pro něho. Stačí jen chtít a naslouchat mu.  [Youcat 203]

Co říká Písmo svaté o svátosti biřmování?

Už ve Starém zákoně Boží lid čekal na to, až bude vylit Duch Páně na očekávaného Mesiáše. Ježíš žil svůj pozemský čas v mimořádném Duchu lásky a dokonalé jednoty s nebeským Otcem. Tento Ježíšův Duch byl „Duchem Svatým“, kterého Izrael toužebně očekával. Byl to tentýž Duch, kterého Ježíš přislíbil svým učedníkům, týž Duch, který sestoupil padesát dní po Velikonocích o svátku Letnic na apoštoly. A je to týž svatý Ježíšův Duch, který sestupuje na každého, kdo přijme svátost biřmování.

Už ve Skutcích apoštolů, sepsaných pouhých několik desítek let po Ježíšově smrti, můžeme sledovat Petra a Jana na „biřmovací cestě“; na nové křesťany, kteří byli zatím pokřtěni „pouze ve jménu Pána Ježíše“, vkládali ruce, takže jejich srdce bylo naplněno Duchem Svatým. [Youcat 204]

Co se děje při biřmování?

Při biřmování je duši pokřtěného křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti. Dar Ducha Svatého je moc shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví milosti svého křtu vlastním životem a ve které se stává Kristovým „svědkem“.

Přijmout biřmování znamená uzavřít s Bohem „smlouvu“. Biřmovanec říká: Ano, věřím v tebe, můj Bože, dej mi svého svatého Ducha, abych ti zcela patřil, abych se od tebe nikdy nevzdálil a abych ti vydával svědectví ve svém životě tělem i duší, slovem i skutkem, ve dnech dobrých i zlých. A Bůh odpoví: Ano, také v tebe věřím, mé dítě – a dám ti svého Ducha, dám ti sebe samého. Budu patřit celý tobě. Nikdy od tebe neodstoupím ani v tomto, ani ve věčném životě. Budu přítomen ve tvém těle a ve tvé duši, ve tvých slovech i činech. I kdybys na mě zapomněl, přece budu tady – v dobrém i ve zlém. [Youcat 205]

Kdo může být biřmován a co se očekává od uchazeče o biřmování?

Každý katolický křesťan, který přijal svátost křtu a který je ve „stavu milosti“, může a má přijmout biřmování.

Být „ve stavu milosti“ znamená nedopustit se žádného smrtelného hříchu, protože ten odděluje člověka od Boha. V takové situaci se člověk může usmířit s Bohem jedině prostřednictvím svátosti pokání. (Mladý) křesťan, který se připravuje na biřmování, se ocitá v jedné z nejdůležitějších etap svého života. Proto usiluje, aby uchopil víru srdcem i rozumem; sám za sebe i společně s druhými prosí o Ducha Svatého; usmíří se sám se sebou, s lidmi ve svém okolí a s Bohem ve svátosti smíření, která ho přivede blíže k Bohu i v případě, že se nedopustil žádného smrtelného hříchu.  [Youcat 206]

Co k tomu říkají církevní otcové

Toto svaté pomazání již není obyčejné pomazání, (…) ale je to Kristův dar milosti a příchodem Ducha Svatého dostává schopnost předávat jeho božskou milost. Toto pomazání se symbolicky dotýká čela a ostatních smyslů, a zatímco je tvé tělo pomazáno viditelným olejem, tvá duše je posvěcena svatým a životodárným Duchem. [Sv. Cyril Jeruzalémský, Katecheze, 21, 3 (MG 33, 1089)]