3.2 Je modlit se totéž jako mluvit k Bohu?
Modlit se neznamená pouze mluvit k Bohu, ale také budovat s ním vztah. V každém vztahu hraje důležitou roli komunikace a láska. V modlitbě tedy jen nepovídáš Bohu o tom, co chceš pro sebe nebo pro ostatní, zacházíš dál. Každý z nás někde hluboko v sobě touží po Boží lásce a chce Hospodina lépe poznávat.
Bůh vášnivě touží po tom, abys ho miloval/a tak, jak on miluje tebe. Proto modlitba nespočívá jen v tom, že Boha žádáš o spoustu věcí a mluvíš k němu, ale také (a to především) že mu nasloucháš. Právě v tichu, klidu a pokoji modlitby mu můžeš pozorně naslouchat.
Jaké jsou formy prosebné modlitby?
Může to být prosba o odpuštění nebo pokorná a důvěryplná prosba za všechny naše potřeby, jak duchovní, tak tělesné. Avšak první skutečností, po níž máme toužit, je příchod Božího království. [KKKC 553]
Proč máme Boha prosit?
Bůh, který nás zná do hloubi duše, také ví, co potřebujeme. A přece si přeje, abychom ho prosili, abychom se na něho obraceli ve svých potřebách, abychom k němu křičeli, volali ho a vzývali a dokonce s ním zápasili.
Bůh nepotřebuje naše prosby, aby nám pomáhal. To, že ho máme prosit, je pro naše dobro. Ten, kdo neprosí a nechce prosit, uzavírá se sám do sebe. Teprve člověk, který prosí, se otvírá a obrací se k Původci veškerého dobra. Ten, kdo prosí, navrací se domů k Bohu. Proto prosebná modlitba uvádí člověka do správného vztahu k Bohu, který respektuje naši svobodu. [Youcat 486]
Kristus stojí u dveří vašeho srdce… (srov. Zj 3,20). Pokud ale máte otevřít dveře, aby vám Kristus mohl zazářit (srov. Ef 5,14), nejprve ho musíte slyšet klepat. To znamená, že každý den musíte unikat z hluku a zmatků a na pár minut spočinout v tichu a klidu. Modlitba je ještě víc než mluvením nasloucháním. Otec nám říká: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ (Mk 9,7) Skrze modlitbu budete osvíceni, osvěženi a posíleni pro cestu životem. (Papež Jan Pavel II., promluva k mladým lidem v Ugandě, 6. února 1993)
