3.6 Proč na mé modlitby nepřichází žádná odpověď?
Někdy se může zdát, že ti Bůh na tvé modlitby neodpovídá. On přesto reaguje na všechny, i když tak činí svým vlastním způsobem. Někdy se jen nemodlíme správně nebo nežádáme správné věci.
Když sebe samy ve všem svěříme Bohu, můžeme si být jistí, že výsledek našich modliteb zapadá do jeho plánu. Modlitba je primárně projevem našeho vztahu s Bohem. Můžeš mu opravdu důvěřovat a být si jistý/á, že tvé modlitby poslouchá.
A co když modlitba nepomáhá?
Modlitba nepředpokládá prvoplánový úspěch, nýbrž Boží vůli a blízkost. Právě ve zdánlivém Božím mlčení se otvírá pozvání k dalšímu kroku – k naprostému sebeodevzdání, k bezmezné víře, k nekonečnému očekávání. Ten, kdo se modlí, musí ponechat Bohu naprostou svobodu, aby promlouval, kdy bude chtít, aby splnil, co bude chtít, a aby se daroval, jak bude chtít.
Často vytýkáme: Modlil jsem se – a nic se nestalo. Možná se nemodlíme dost intenzivně. Jednou se svatý farář arský zeptal svého spolubratra, který si mu stěžoval na neúspěch: „Modlil ses, vzdychal jsi ... ale postil ses také a bděl jsi?“ Také můžeme prosit Boha o věci, které neprospívají ani nám, ani našim bližním. Svatá Terezie z Avily kdysi prohlásila: „Nepros o lehčí břemena, ale o silnější záda!“ [Youcat 507]
Proste Ducha Svatého, abyste pocítili jeho přítomnost ve vašich životech. Byl to můj otec – byl jsem právě ve vašem věku –, kdo mě přivedl k tomu, abych si uvědomil působení Ducha Svatého. Když jsem se ocitl v nějakých těžkostech, poradil mi, abych se modlil k Duchu Svatému, a toto jeho poučení mi ukázalo cestu, jíž se držím dodnes. Říkám vám to, protože jste mladí, jako jsem byl tehdy já. A říkám vám to na základě mnoha let života, prožitého také v těžkých časech. (Papež Jan Pavel II., homilie k mladým lidem, 26. dubna 1997)
