2.19 Proč Římané křesťany pronásledovali?
V roce 64 n. l. zničil rozsáhlý požár většinu Říma. Císař připsal vinu křesťanům. V důsledku této události sv. Petr, sv. Pavel a mnoho dalších křesťanů zemřelo mučednickou smrtí. Křesťané byli rovněž pronásledováni během následujících staletí.
Římským císařům byla projevována stejná bohopocta, jako mnoha římským božstvům a bůžkům. Pro křesťany – vyznávající víru v jediného Boha – byla bohopocta císaři a římským bohům nepřijatelná, a proto byli obviňovaní z neloajálnosti ke státu. Tato skutečnost byla důvodem k masovým pronásledováním. Za vlády císaře Decia (249–251 n. l.) zemřely desítky tisíc křesťanů. Mezi římskými císaři, kteří se neúspěšně snažili zničit církev, byl i Dioklecián (284–305 n. l.).
Píšu všem církvím a všem ohlašuji, že rád zemřu pro Boha, pokud vy tomu nebudete bránit. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali dobro v nepravý čas. Nechte mne, abych se stal potravou šelem, skrze něž mám dojít Boha. Jsem pšenice Boží, a když mne rozemelou zuby šelem, budu shledán čistým chlebem Kristovým. [Sv. Ignác z Antiochie, List Římanům, kap. 4 (MG 5, 689)]