3.31 Musím opravdu chodit do kostela na Velký pátek?
Velký pátek je pro křesťany velice důležitým dnem: je to den Ježíšovy smrti na kříži. Tím, že Ježíš zemřel a třetí den vstal z mrtvých, nám umožnil, abychom navždy žili s Bohem v nebi. Do té chvíle to možné nebylo. Ježíš tedy zemřel, aby nám přinesl život!
Tento pátek se nazývá „velký“ právě proto, že Ježíš dokázal, jak moc nás miluje. Proto je důležité jít v tento den do kostela a modlit se křížovou cestu. Ještě mnohem důležitější je pak zúčastnit se s ostatními velkopáteční liturgie a setrvat tak s Ježíšem, který byl ochotný obětovat za nás život.
Jaké jsou účinky Kristovy oběti na kříži?
Ježíš svobodně nabídl svůj život jako smírnou oběť, naši neposlušnost napravil naprostou poslušností své lásky až k smrti. Touto „láskou až do krajnosti“ (Jan 13,1) smířil Boží Syn Otce s celým lidstvem. Kristova velikonoční oběť tedy vykupuje všechny lidi jedinečným, dokonalým a definitivním způsobem a znovu je uvádí do společenství s Bohem. [KKKC 122]
Proč nás musel Ježíš zachránit právě smrtí na kříži?
Kříž, na kterém byl nevinný Ježíš strašlivým způsobem popraven, je místem vrcholného ponížení a opuštěnosti. Kristus, náš Spasitel, si vyvolil kříž, aby na sebe vzal vinu světa a aby na sobě vytrpěl utrpení světa. Tak svou dokonalou láskou přivedl svět zpátky k Bohu.
Bůh nám nemohl projevit svou lásku přesvědčivěji, než že se v osobě Syna dal přibít na kříž. Kříž byl v antice tím nejpotupnějším a nejukrutnějším popravčím nástrojem. Římští občané nesměli být odsouzeni k trestu ukřižováním, ať se provinili jakkoliv závažným zločinem. Bůh tak vstoupil do nejpropastnějšího utrpení lidstva. Od té doby už nikdo nemůže říci: „Bůh neví, jak trpím.“ [Youcat 101]
Proč máme i my přijímat utrpení ve svém životě, „brát na sebe kříž“ a následovat Ježíše?
Křesťané nemají vyhledávat utrpení. Pokud jsou konfrontováni s nevyhnutelným utrpením a pokud ho připojí k Ježíšovu utrpení, mohou v něm objevovat smysl: „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Petr 2,21).
Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ (Mk 8,34). Úkolem křesťanů je zmírňovat utrpení ve světě. Jenže utrpení tu bude vždycky. Ve víře můžeme přijímat vlastní utrpení a sdílet utrpení druhých. Tímto způsobem se lidské utrpení sjednocuje s Kristovou spásnou láskou, a stává se tak součástí božské síly, která proměňuje svět k lepšímu. [Youcat 102]
Co je to „předpeklí“, kam Ježíš sestoupil?
„ Předpeklí“ – odlišné od pekla zavržení – byl stav těch, kteří zemřeli před Kristem, zlých i spravedlivých. Ježíš svou duší, spojenou s jeho božskou osobou, sestoupil do „pekel“ spravedlivých, čekajících na svého Vykupitele, který je konečně uvede do patření na Boha. Když Ježíš svou smrtí přemohl smrt a ďábla, který „má vládu nad smrtí“ (Žid 2,14), osvobodil tyto spravedlivé, očekávající Vykupitele, a otevřel jim brány nebe. [KKKC 125]
Ježíš umírá na kříži a leží v hrobě. Velký pátek, prostoupený lidským žalem a zbožným mlčením, končí v tichu rozjímání a v modlitbě. Až se budeme vracet do svých domovů jako ti, kteří byli svědky Ježíšovy oběti, také se bijme v prsa (srov. Lk 23,48) a uvažujme o tom, co se stalo. Copak lze zůstat lhostejnými vůči smrti Syna Božího? Pro nás a pro naši spásu se stal člověkem a zemřel na kříži. (Papež Benedikt XVI., promluva na závěr křížové cesty, 21. března 2008)
