4.48 A co politika, ekonomika a životní prostředí?

Věřící laici přímo zasahují do politického a sociálního života, oživují křesťanským duchem časné skutečnosti a spolupracují se všemi jako hodnověrní svědkové evangelia a tvůrci pokoje a spravedlnosti. [KKKC 519]

Zvláštním úkolem křesťanských laiků je angažovat se v duchu evangelia, lásky, pravdy a spravedlnosti na poli politiky, společnosti a ekonomiky. Sociální učení církve jim nabízí jasnou orientaci.

Stranickopolitická činnost je neslučitelná se službou + biskupa, + kněze či řeholníka. Tito lidé tu totiž musí být pro všechny. [Youcat 440]

Má probíhat podle vlastních metod v rámci mravního řádu k službě celému člověku a celému lidskému společenství v duchu sociální spravedlnosti. Člověk má být jeho původcem, středem a cílem. [KKKC 511]

Kapitalismus musí být zasazen do pevného právního řádu, aby se nemohl stát pouhým prostředkem ziskuchtivosti jednotlivců. Církev něco takového rozhodně odmítá. Na druhé straně schvaluje tržní hospodářství, které stojí ve službách člověka. Právní řád musí zajistit, aby ekonomika sloužila k všeobecnému blahu, a zaručit zaopatření všech životně důležitými prostředky.

Sociální učení církve hodnotí všechny společenské instituce podle toho, nakolik slouží obecnému blahu, tedy nakolik umožňují „jak skupinám, tak jednotlivým členům úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti“ (GS, 26). Totéž platí i pro ekonomiku, která má být v první řadě ve službě lidem. [Youcat 442]
 

Globalizace není ve své podstatě dobrá ani špatná, je to jen popis skutečnosti, která musí být vědomě utvářena. „Tento proces má svůj původ v ekonomicky rozvinutých zemích a svou povahou do sebe zahrnul všechny ekonomiky. Je hlavní hybnou silou k tomu, aby se celé oblasti vymanily ze zaostalosti, a sám o sobě představuje obrovskou příležitost. Nebude-li ale tento celoplanetární impuls veden láskou v pravdě, může vést k bezprecedentním škodám a novým rozdělením lidské rodiny“ (Benedikt XVI., CiV).

Kupujeme-li si levné džíny, nemělo by nám být lhostejné, za jakých podmínek byly vyrobeny a zda dělníci dostali za svou práci spravedlivý plat nebo ne. Osud každého jednotlivce je důležitý. Ničí bída nám nesmí být lhostejná. „To všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority“ (Benedikt XVI., CiV), která se bude starat o to, aby docházelo ke spravedlivému vyrovnání mezi lidmi v zemích bohatých a zaostalých. Chudé země jsou stále příliš často vylučovány z výhod ekonomické globalizace a nesou pouze její břemena. [Youcat 446]

Sedmé přikázání nařizuje respektovat majetek druhých uplatňováním spravedlnosti a lásky, mírnosti a solidarity. Zvláště vyžaduje: dodržovat učiněné sliby a uzavřené smlouvy; napravit spáchanou nespravedlnost a navrátit neprávem nabytý majetek; respektovat neporušenost (integritu) stvoření rozumným a umírněným užíváním nerostných, rostlinných a živočišných zdrojů, které jsou ve světě, se zvláštní pozorností vůči ohroženým druhům. [KKKC 506]

Člověk se má ke zvířatům jakožto Božím tvorům chovat laskavě a má se vyhýbat jak přehnané lásce k nim, tak bezohlednému využívání, především k vědeckým pokusům, které překračují rozumné meze a při kterých zvířata zbytečně trpí. [KKKC 507]

Sedmé přikázání zakazuje především krádež, která je uchvácením cizího majetku proti rozumné vůli vlastníka. To se rovněž děje vyplácením nespravedlivé mzdy; spekulováním s hodnotou majetku kvůli zisku ke škodě druhých; falšováním šeků nebo faktur. Dále zakazuje páchat daňové nebo obchodní podvody a vědomě poškozovat soukromé nebo veřejné vlastnictví. Zakazuje také lichvářství, korupci, soukromé zneužívání veřejného majetku, z vlastní viny špatně provedenou práci a plýtvání. [KKKC 508]

Plníme Boží stvořitelský úkol, když pečujeme o zemi s jejími zákonitostmi života, s její druhovou rozmanitostí, s její přirozenou krásou a s jejím obnovujícím se bohatstvím jako o svůj životní prostor a když tento životní prostor moudře uchováváme, aby se  v něm dobře žilo i příštím generacím.

V knize Genesis se dočteme: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad mořskými rybami, nad nebeskými ptáky i nade všemi živými tvory, kteří se pohybují po zemi“ (Gn 1,28). „Podmaňováním země“ ale člověku nebylo dáno absolutní právo nakládat dle vlastní libosti se živou i neživou přírodou, se zvířaty a rostlinami. Být stvořen podle Božího obrazu znamená, že se člověk má starat o Boží stvoření jako pastýř a ochránce. Protože dále čteme také: „Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil“ (Gn 2,15). [Youcat 436]

Člověk se má ke zvířatům jakožto Božím tvorům chovat laskavě a má se vyhýbat jak přehnané lásce k nim, tak bezohlednému využívání.

Zvířata jsou Božím stvořením a jsou obdařena citem. Proto je hřích týrat je, nechat je trpět a nepotřebně je zabíjet. Přesto člověk nesmí nadřazovat lásku ke zvířatům nad lásku k lidem. [Youcat 437]