4.31 Musím své tělo přijmout takové, jaké je?
Naše tělo stvořil Bůh a nazval jej chrámem (1 Kor 6,19-20) 1 Kor 6,19-20: Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem. . Naše těla jsou tedy darem od Boha. Když si člověk záměrně způsobuje fyzické utrpení nebo bez vážného lékařského důvodu mrzačí své tělo, nezachází s tímto darem správným způsobem.
Základem naší lidské hodnoty a důstojnosti rozhodně není náš vzhled! Tato hodnota má svůj základ jen v Bohu, který nás stvořil a který nás miluje takové, jací jsme.
Jak bychom se měli chovat k vlastnímu tělu?
Páté přikázání rovněž zakazuje jakékoliv projevy násilí vůči vlastnímu tělu. Ježíš nás jasně vybízí, abychom přijímali a milovali sebe samé: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,39).
Sebepoškozování vlastního těla bývá ve většině případů psychickou reakcí na opuštěnost a chybějící lásku. Proto je na prvním místě třeba, abychom takovému člověku věnovali veškerou svou lásku. V rámci laskavosti ovšem musí být naprosto zjevné, že člověk nemá žádné právo ničit vlastní tělo, protože je Božím darem. [Youcat 387]
Čím je porušováno právo na tělesnou integritu člověka?
Toto právo je porušováno použitím násilí, únosem, braním rukojmí, terorismem, mučením, znásilněním, násilnou sterilizací, amputací a zmrzačením.
Tato zásadní provinění proti spravedlnosti, lásce a lidské důstojnosti nejsou ničím ospravedlnitelná, a to ani v případě, jsou-li kryta státní autoritou. Církev si uvědomuje vlastní provinění v dějinách a dnes bojuje proti jakémukoliv užití tělesného i psychického násilí, především proti mučení. [Youcat 392]
Kdy jsou vědecké, lékařské nebo psychologické pokusy na osobách nebo skupinách lidí mravně oprávněné?
Vědecké, psychologické a lékařské pokusy na živém člověku jsou povoleny pouze za předpokladu, že slouží celkovému dobru osoby a společnosti a jsou-li prováděny se souhlasem dotyčných osob, dostatečně informovaných, bez nepřiměřených rizik pro jejich život a tělesnou a duševní integritu.
Pokusy navíc nesmějí vystavovat člověka významnému riziku. Pokud si někdo hodlá učinit z člověka objekt bádání bez jeho souhlasu, dopouští se zločinu. Známý je případ Wandy Poltawské, která se stala během nacistické hrůzovlády obětí zločineckých pokusů na lidech v koncentračním táboře Ravensbrück. Později se tato lékařka-psychiatrička zasazovala o obnovu lékařské etiky a patřila k zakládajícím členům Papežské akademie pro život. [Youcat 390]
Benedikt XVI. říkal, že existuje jistá „ekologie člověka“, protože „také člověk má přirozenost, kterou musí respektovat a kterou nemůže libovolně manipulovat“. Přijetí vlastního těla jako Božího daru je nezbytné k přijetí a akceptaci celého světa jako daru Otcova a jako společného domu. Naproti tomu logika nadvlády nad vlastním tělem se někdy transformuje v logiku subtilní nadvlády nad stvořením. Naučit se přijímat vlastní tělo, pečovat o ně a respektovat jeho význam je podstatným předpokladem opravdové ekologie člověka. Také úcta k vlastnímu tělu v jeho ženskosti či mužskosti je nezbytná k tomu, abychom byli schopni rozpoznat sami sebe při setkání s druhým, který je jiný než já. (Papež František, Laudato si´ [Buď pochválen], encyklika o péči o společný domov, čl. 155, 24. května 2015)
