Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
Allerheiligste

3.14 Jak mám strávit čas při adoraci?

Formy modlitby

V eucharistii je Ježíš skutečně přítomný svým tělem a svou krví pod způsobou chleba (hostie). Někdy se hostie umístí do nádherné zdobené schránky, do monstrance. Říká se tomu výstav Nejsvětější svátosti. V monstranci mohou všichni Ježíše dobře vidět tak, aby se mu mohli klanět. Kromě svatého přijímání není zde na zemi lepší způsob, jak se k Bohu dostat tak blízko.

Při adoraci toho nemusíš dělat mnoho, její síla tkví právě v tom, že na chvíli nic neděláš. V tichosti adorace můžeš celým srdcem hluboce přemýšlet o Ježíši. Tím, že s ním takto setrváváš, projevuješ, že bez něj nemůžeš žít.

> Více se můžeš dočíst v knize

Ježíše v eucharistii uctíváme svou tichou přítomností u něj: dívá se na tebe a ty se díváš na něj. Můžeš mu říct všechno.

Moudrost církve

Jaký způsob úcty náleží svátosti eucharistie?

Náleží jí úcta bohopocta, to je klanění (adorace), vyhrazená pouze Bohu, jak během eucharistické oběti, tak mimo ni. Církev se svrchovanou pečlivostí uchovává proměněné hostie, nosí je nemocným a osobám, které se nemohou účastnit mše svaté, vystavuje je věřícím k slavnostnímu uctívání, nosí je v procesí a vybízí k časté návštěvě a adoraci Nejsvětější svátosti, uchovávané ve svatostánku. [KKKC 286]

Jak máme správně uctívat Pána Ježíše přítomného ve chlebě a ve víně?

Protože Bůh je přítomen v konsekrovaných způsobách chleba a vína, musíme tyto svaté dary chovat v největší úctě a klanět se v nich našemu nejsvětějšímu Pánu a Vykupiteli.

Pokud po skončení mše svaté ještě zbudou konsekrované hostie, jsou uchovávány v posvátných nádobách ve svatostánku. Protože je v něm přítomen „Nejsvětější“, je svatostánek tím nejčestnějším místem každého kostela. Před každým svatostánkem poklekáme. Ten, kdo skutečně následuje Ježíše Krista, dozajista ho poznává v těch nejubožejších a slouží mu v nich. Ale také si najde čas strávit pár tichých chvil před svatostánkem, aby tu vyznal svou lásku svátostnému Pánu. [Youcat 218]

Co k tomu říkají papežové

Eucharistické tajemství… je třeba prožívat v jeho celistvosti, jak ve slavnostní události, v intimním rozhovoru s Ježíšem, právě přijatým ve svatém přijímání, tak ve chvíli modlitby při eucharistické adoraci mimo mši svatou. Tehdy se církev pevně buduje a vyjadřuje to, čím je: jedna, svatá, všeobecná a apoštolská; lid, chrám a Boží rodina; tělo a nevěsta Kristova, oživovaná Duchem Svatým; univerzální svátost spásy a hierarchicky uspořádané společenství. (Papež Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia [Církev žije z eucharistie], encyklika o eucharistii a jejím vztahu k církvi, čl. 61, 17. dubna 2003)