DeoQuest and TweetignwithGOD

 

All Questions
prev
Předchozí:1.22 Proč došlo k potopě světa v době Noemově?
next
Následující:1.24 Proč putovali Izraelité 40 let pouští?

1.23 Proč je Abrahám tak důležitý?

Hlavní události Starého zákona

Abrahám měl téměř všechno, co chtěl, když ho Bůh jednoho dne požádal, aby opustil svou zemi a majetek a cestoval se svou rodinou do země, kterou mu Bůh slíbil ukázat (Gn 12,1) Gn 12,1: Hospodin řekl Abramovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.“ . Bůh mu též přislíbil mnoho potomků, ačkoli jeho žena Sára byla neplodná (Gn 21,2-3) Gn 21,2-3: Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, v době, kterou Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. . Abrahám důvěřoval Bohu, a je proto vzorem a praotcem každého věřícího.

Při nejtěžší zkoušce Bůh požádal, aby mu Abrahám obětoval svého syna. On byl i přes nesmírný zármutek ochoten poslechnout, ale Bůh ho právě včas zastavil. Abrahám dokázal, že klade svou lásku k Bohu nade vše ostatní, a dokáže tak spolupracovat s Božím plánem. Když Bohu důvěřujeme a spolupracujeme s ním, může skrze nás dělat velké věci.

Bůh povolal Abraháma, aby byl „otcem víry“. Abrahám poslouchal Boha a byl za svou důvěru odměněn způsobem, který překračoval všechna jeho očekávání.
Moudrost církve

Jak se Bůh zjevuje ve Starém zákoně?

Ve Starém zákoně se Bůh dává poznat jako ten, který z lásky stvořil svět i člověka, a jako ten, který zachovává věrnost dokonce i poté, co od něho člověk hříchem odpadl.

Bůh se dává poznat v dějinách: s Noemem uzavírá smlouvu na záchranu všeho živého stvoření. Povolává Abraháma a ustanovuje ho „otcem mnohých národů“ (Gn 17,5b), aby v něm těmto „všem pokolením země“ mohl požehnat (Gn 12,3b). Národ Izrael vzešlý z Abraháma se stává zvláštním Božím vlastnictvím. Bůh se představuje Mojžíšovi svým vlastním jménem. Jeho tajemné jméno הוה‎ se nejčastěji přepisuje jako Jahve, „Jsem, který jsem“ (Ex 3,14). Vysvobozuje Izrael z egyptského otroctví, na Sinaji s ním Mojžíšovým prostřednictvím uzavírá smlouvu a dává mu Zákon. Bůh neustále posílá svému národu proroky, aby jej volali k obrácení a k obnově smlouvy. Proroci zvěstují, že Bůh uzavře novou a věčnou smlouvu, která bude mít za následek radikální obnovu a definitivní spásu. Tato smlouva se týká všech lidí. [Youcat 8]

Kdo jsou hlavní svědkové poslušnosti víry v Písmu svatém?

V Písmu je mnoho vzorů, zvláště pak dva: Abrahám, který byl vystaven zkoušce víry, „uvěřil Bohu“ (Řím 4,3) a vždy uposlechl jeho výzvy, proto se stal „otcem všech věřících“ (Řím 4,11.18); Panna Maria, která naplňovala poslušnost víry nejdokonalejším způsobem během celého svého života: „Fiat mihi secundum Verbum tuum – Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). [KKKC 26]

Jak můžeme Bohu odpovědět, když nás osloví?

Odpovídat Bohu znamená věřit mu.

Ten, kdo chce věřit, potřebuje „chápavé srdce“ (1 Král 3,9). Bůh nás osluvuje nejrůznějšími způsoby. V každém setkání dvou lidí, v každém hlubokém zážitku z přírody, v každé zdánlivé náhodě, v každé výzvě i v každém trápení se ukrývá Boží výzva. A Bůh k nám promlouvá ještě zřetelněji svým slovem nebo hlasem našeho svědomí. Obrací se na nás jako na své přátele. Proto bychom mu také měli jako přátelé odpovídat a věřit mu, dát mu naprostou důvěru, neustále se učit, jak mu lépe rozumět, a bez výhrad přijímat jeho vůli.  [Youcat 20]

Co k tomu říkají papežové

Milující Bůh uzavřel totiž smlouvu s Abrahámem (srov. Gn 15,18) a prostřednictvím Mojžíše s izraelským lidem (srov. Ex 24,8). Národu, který si tak získal, se zjevil slovy i skutky jako jediný pravý a živý Bůh, aby k Izraeli mluvil ústy proroků, chápal stále hlouběji a jasněji a aby je dále rozšiřoval mezi pohany. (Dei Verbum [Boží slovo], věroučná konstituce druhého vatikánského koncilu o Božím zjevení, čl. 11, 18. listopadu 1965)