All Questions
prev
Předchozí:3.49 Může eucharistii přijmout každý?
next
Následující:3.51 Co jsou východní katolické církve a čím se liší od církve západní? Jaké jsou jejich rity?

3.50 Proč jsme na konci mše posíláni pryč?

Eucharistie

Na konci slavení mše svaté kněz nebo jáhen říká: „Jděte ve jménu Páně.“ V této jedné větě je obsažená podstata celého našeho křesťanského života.

Obrovský význam mše by zůstal nenaplněný, kdybychom po ní nevyšli do světa s pokojem Kristovým, nenabízeli pomoc každému, kdo ji potřebuje, a nehlásali radostnou zvěst všemu stvoření. Povinností každého křesťana je pomáhat chudým, smutným, hladovým, nešťastným, osamělým, bezbranným a utlačovaným. V aplikaci #TwGOD můžeš nalézt běžné mešní texty v mnoha jazycích.

„Jděte v pokoji“ znamená, že musíme Ježíše následovat a zvěstovat jej světu. Máme být Kristem pro druhé.
Moudrost církve

Proč říkáme „amen“ za vyznáním své víry?

Slovem amen na konci vyznání víry říkáme své bezvýhradné „ano“ ke všemu, co jsme vyznali, že věříme, a stáváme se tak svědky víry. Ten, kdo říká „amen“, radostně a svobodně přitakává Božímu působení ve stvoření a jeho spáse.

Hebrejské slovo „amen“ vychází ze skupiny slov, která označuje jak „víru“, tak i „pevnost, spolehlivost a věrnost“. „Ten, kdo říká amen, jako by stvrzoval podpisem“ (sv. Augustin). Toto neomezené „ano“ můžeme vyslovovat jedině díky tomu, že se nám Ježíš prokázal svou smrtí a zmrtvýchvstáním jako věrný a spolehlivý. On sám je vtělené lidské „ano“ ke všem Božím zaslíbením, a stejně tak je konečným Božím „ano“ k nám lidem. [Youcat 165]

Jak se tato radostná zvěst šíří?

První učedníci měli již od počátku vroucí touhu hlásat Ježíše Krista, aby přivedli všechny k víře v něho. Také dnes se z láskyplného poznání Krista rodí touha hlásat evangelium a katechizovat, to znamená odhalovat v jeho osobě celý Boží plán a uvádět lidstvo do společenství s ním. [KKKC 80]

Co k tomu říkají papežové

„Ite, Missa est!“ (Mše skončila, jděte v pokoji!) To jsou slova obsahem důležitá, protože se vztahují k poslání. Mše neskončila. Mše nadále pokračuje, pokračuje v každém z nás, v naší víře a v našem životě. Tato víra a tento život se musí stát posláním. Společně tvoříme církev zde na zemi a všichni jsme neustále vysíláni. To je poselství, které je sděleno krátkými slovy liturgického závěru mše v latině: „Ite, Missa est.“ (Papež Jan Pavel II., promluva k dělníkům v Castel Gandolfu, 25. září 1990)