All Questions
prev
Předchozí:1.37 Může nám utrpení pomoci přiblížit se k Bohu?
next
Následující:1.39 Maria není Bůh – tak proč všechna ta úcta k ní?

1.38 Proč je Maria tak důležitá?

Maria a andělé

Bůh Marii vyvolil, aby porodila a vychovala Ježíše. Svobodně se rozhodla spolupracovat s Božím plánem a přijmout nabídku stát se matkou Božího Syna, ačkoli neměla představu, jak k tomu může dojít. Maria nám ukazuje, že důvěra v Boha nikdy nevede do slepé uličky, ale i přes nejrůznější nesnáze vede k dokonalé radosti.

Když Ježíš visel na kříži, řekl svému učedníku Janovi: „Hle, tvá matka.“ (Jan 19,27) Jan 19,27: Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. . Těmito slovy ji dal za matku nejen Janovi, ale všem učedníkům každé doby. Maria je v nebi Ježíšovi velmi blízko. Můžeme ji žádat, aby se za nás modlila, což dělá ráda.

Maria je jedinečná a je pro nás důležitá. Je „plná milosti“ (Lk 1,28), „požehnaná mezi ženami“ a „matka Pána“ (Lk 1,42-43).
Moudrost církve

V jakém smyslu je Maria eschatologickým obrazem církve?

 Když církev hledí na Marii, celou svatou a již oslavenou s tělem i duší, rozjímá o tom, k čemu je ona sama povolána zde na zemi a čím bude v nebeské vlasti. [KKKC 199]

Proč má Maria tak výsostné postavení ve společenství svatých?

Maria je Matkou Boží. Na zemi byla spojena s Ježíšem tak jako nikdo jiný a toto pouto trvá i v nebi. Maria je královnou nebe a ve svém mateřství je nám nesmírně blízko.

Protože Maria s tělem i duší přijala od Boha nelehké poslání, byla také s tělem i duší přijata do nebeské slávy. Ten, kdo žije a věří podle jejího příkladu, přijde do nebe. [Youcat 147]

Co k tomu říkají církevní otcové

Věř, že tento jednorozený Boží Syn kvůli našim hříchům sestoupil z nebe na zem, přijal lidskou přirozenost, jakou máme my, a narodil se ze svaté Panny a Ducha Svatého. Nebyl jen zdánlivým, nýbrž opravdovým člověkem. Neprošel Pannou jako nějakým tunelem, ale skutečně z ní přijal tělo, skutečně jedl a skutečně pil jako my. Kdyby totiž vtělení bylo jen přeludem, přeludem by byla i naše spása. [Sv. Cyril Jeruzalémský, Katecheze, č. 4:9 (MG 33, 465)]